Nová vlna dočasné práce dorazila do Německa v roce 1962, i když to nebyla německá společnost, která tento vývoj způsobila, ale švýcarská společnost ADIA Interim, která poskytovala dočasnou práci na mezinárodní úrovni a nyní chtěla působit i v Německu.
Netrvalo dlouho a objevily se první potíže s dočasnou prací. Spolkový úřad práce měl monopol na zprostředkování práce. Nyní viděl, že tento monopol ohrožuje ADIA Interim, a podal trestní oznámení k soudu.
Případ se dostal až ke Spolkovému ústavnímu soudu v Karlsruhe. Tam byl v roce 1967 v reakci na tento vývoj stanoven směr, kterým se bude ubírat celá budoucnost dočasného zaměstnávání v Německu. Stalo se tak rozsudkem, že nabídka dočasných pracovníků je zásadně slučitelná s právem na svobodnou volbu povolání.
Novým problémem se zabývala i vláda a přijala zákon upravující komerční nabídku dočasných pracovníků, AÜG. Ten sloužil především k zajištění minimální sociální ochrany dočasných pracovníků a stanovil povinnost získat licenci pro poskytování služeb dočasného zaměstnávání.
Další předpisy o dočasné práci
V průběhu let následovala další nařízení, která reagovala na jednotlivé změny na trhu. V roce 1982 bylo např. Dočasné zaměstnání ve stavebnictví zakázáno. Důvodem bylo četné porušování platných zákonů v tomto odvětví. V roce 1985 byla také prodloužena doba trvání dočasné práce ve všech ostatních odvětvích. Zatímco do té doby platila maximální délka 3 měsíce, nové nařízení stanovilo maximální délku 6 měsíců. To mělo zatraktivnit samotnou dočasnou práci pro všechny zúčastněné strany, tj. zprostředkovatele, najímatele i samotné dočasné pracovníky.
I šestiměsíční lhůta však příliš omezila nabídku dočasných pracovníků. Z tohoto důvodu byla v roce 1994 maximální přípustná doba prodloužena na 9 měsíců. V témže roce byl také ukončen monopol Spolkového úřadu práce v oblasti zprostředkování zaměstnání. To znamenalo, že nyní byly povoleny i komerční agentury práce.
Je však zajímavé sledovat, jak se maximální doba trvání dočasného zaměstnání stále více dostává do popředí zájmu o dočasnou práci. Koneckonců trvalo jen do roku 1997, než reforma AÜG zvýšila maximální délku na 12 měsíců. Kdo si však myslí, že se délkou dočasného zaměstnání zabýváme naposledy, je na velkém omylu.
Následovaly právní předpisy o moderních službách na trhu práce. V jejím rámci byla maximální délka dočasného zaměstnání prodloužena na 24 měsíců. Byla také založena organizace Mittelstandsvereinigung Zeitarbeit e.V. (MZV).
"Návrhy společnosti Hartz"
V roce 2004 pak přišly takzvané "Hartzovy návrhy". Ty zrušily maximální dobu trvání dočasného zaměstnání. Zmizel také zákaz synchronizace a zákaz opětovného zaměstnávání. Na oplátku však bylo zavedeno vyrovnání klíčových pracovních podmínek, zejména pokud jde o mzdu.
Zásada rovného zacházení má však mezeru. Tuto zásadu rovného zacházení lze nahradit kolektivní smlouvou. Takových kolektivních smluv bylo mezi stranami v odvětví dočasného zaměstnávání uzavřeno dost na to, aby byla situace poněkud nepřehledná.