Historie dočasné práce

Dočasná práce, pronájem zaměstnanců, personální leasing - Historie

Zdá se, že pronájem pracovních sil a agentury dočasného zaměstnávání jsou záležitostí posledních několika desetiletí, ale ve skutečnosti jejich historie začala před více než 100 lety. Práce se pronajímala již ve 20. letech 20. století a brzy byla upravena zákonem.

První začátky personálního leasingu

První zákon o placeném umístění pracovníků byl přijat v roce 1922. Na tento zákon o zprostředkování práce pak v roce 1927 navázal AVAVG, zákon o zprostředkování práce a pojištění v nezaměstnanosti.

Následovalo mimořádné nařízení říšského prezidenta Paula von Hindenburga. Ten 6. října 1931 nařídil, že agentury dočasného zaměstnávání, tj. zprostředkovatelé dočasných pracovníků, musí převzít veškeré povinnosti zaměstnavatele. Následovala monopolizace zprostředkování dočasných pracovníků za vlády národních socialistů, která podkopala klasický model.

Moderní dočasné práce

Teprve po skončení druhé světové války se dočasná práce rozvinula do podoby, v jaké ji známe dnes, kdy agentura dočasného zaměstnávání zajišťuje pracovní sílu pro jiné podniky. Samotná myšlenka se k nám přenesla z USA. Tam se stalo, že sekretářka v kanceláři jednoho právníka onemocněla a oba právníci za ni nemohli rychle najít náhradu. Byli vynalézaví a uvědomili si, jaký potenciál se skrývá ve zprostředkování pracovníků.

Společnosti často pociťují nedostatek zaměstnanců, který nelze kompenzovat větším počtem stálých zaměstnanců. Větší počet pracovníků by jednoduše znamenal vyšší náklady, což není ekonomicky únosné. Místo toho je zapotřebí společnost, která může v případě potřeby vypomáhat s pracovní silou.

A tak se zrodil nápad, který se rychle zformoval. V roce 1948 založili zmínění dva právníci první agenturu dočasného zaměstnávání s názvem Manpower Inc. Co funguje, bývá často kopírováno, a tak brzy vznikly agentury dočasného zaměstnávání i v Evropě. Stalo se tak od roku 1956 v Paříži a Londýně.

Když do Německa přišla dočasná práce

Nová vlna dočasné práce dorazila do Německa v roce 1962, i když to nebyla německá společnost, která tento vývoj způsobila, ale švýcarská společnost ADIA Interim, která poskytovala dočasnou práci na mezinárodní úrovni a nyní chtěla působit i v Německu.

Netrvalo dlouho a objevily se první potíže s dočasnou prací. Spolkový úřad práce měl monopol na zprostředkování práce. Nyní viděl, že tento monopol ohrožuje ADIA Interim, a podal trestní oznámení k soudu.

Případ se dostal až ke Spolkovému ústavnímu soudu v Karlsruhe. Tam byl v roce 1967 v reakci na tento vývoj stanoven směr, kterým se bude ubírat celá budoucnost dočasného zaměstnávání v Německu. Stalo se tak rozsudkem, že nabídka dočasných pracovníků je zásadně slučitelná s právem na svobodnou volbu povolání.

Novým problémem se zabývala i vláda a přijala zákon upravující komerční nabídku dočasných pracovníků, AÜG. Ten sloužil především k zajištění minimální sociální ochrany dočasných pracovníků a stanovil povinnost získat licenci pro poskytování služeb dočasného zaměstnávání.

Další předpisy o dočasné práci

V průběhu let následovala další nařízení, která reagovala na jednotlivé změny na trhu. V roce 1982 bylo např. Dočasné zaměstnání ve stavebnictví zakázáno. Důvodem bylo četné porušování platných zákonů v tomto odvětví. V roce 1985 byla také prodloužena doba trvání dočasné práce ve všech ostatních odvětvích. Zatímco do té doby platila maximální délka 3 měsíce, nové nařízení stanovilo maximální délku 6 měsíců. To mělo zatraktivnit samotnou dočasnou práci pro všechny zúčastněné strany, tj. zprostředkovatele, najímatele i samotné dočasné pracovníky.

I šestiměsíční lhůta však příliš omezila nabídku dočasných pracovníků. Z tohoto důvodu byla v roce 1994 maximální přípustná doba prodloužena na 9 měsíců. V témže roce byl také ukončen monopol Spolkového úřadu práce v oblasti zprostředkování zaměstnání. To znamenalo, že nyní byly povoleny i komerční agentury práce.

Je však zajímavé sledovat, jak se maximální doba trvání dočasného zaměstnání stále více dostává do popředí zájmu o dočasnou práci. Koneckonců trvalo jen do roku 1997, než reforma AÜG zvýšila maximální délku na 12 měsíců. Kdo si však myslí, že se délkou dočasného zaměstnání zabýváme naposledy, je na velkém omylu.

Následovaly právní předpisy o moderních službách na trhu práce. V jejím rámci byla maximální délka dočasného zaměstnání prodloužena na 24 měsíců. Byla také založena organizace Mittelstandsvereinigung Zeitarbeit e.V. (MZV).

"Návrhy společnosti Hartz"

V roce 2004 pak přišly takzvané "Hartzovy návrhy". Ty zrušily maximální dobu trvání dočasného zaměstnání. Zmizel také zákaz synchronizace a zákaz opětovného zaměstnávání. Na oplátku však bylo zavedeno vyrovnání klíčových pracovních podmínek, zejména pokud jde o mzdu.

Zásada rovného zacházení má však mezeru. Tuto zásadu rovného zacházení lze nahradit kolektivní smlouvou. Takových kolektivních smluv bylo mezi stranami v odvětví dočasného zaměstnávání uzavřeno dost na to, aby byla situace poněkud nepřehledná.

EU zasahuje

Vzhledem k rostoucímu významu dočasné práce cítil Evropský parlament nutnost přijmout opatření i v této oblasti. Za tímto účelem přijal 22. října 2008 směrnici o dočasném zaměstnávání. Tato směrnice definuje podmínky dočasné práce a upřesňuje, jak může probíhat komerční pronájem pracovníků.

Dva nejdůležitější body směrnice jsou "rovné odměňování" a "rovné zacházení". To znamená, že existuje jasný požadavek na rovné zacházení s dočasnými pracovníky a stálými zaměstnanci, a to jak z hlediska odměňování, tak z hlediska pracovních podmínek.

Reforma AÜG v Německu

V Německu trvalo až do roku 2011, než byla provedena reforma zákona č. AÜG přizpůsobila ustanovením směrnice EU. Zavedena byla také mzdová dolní hranice, která je obecně závazná. To znamená, že v zásadě je stále možné odchýlit se od rovného zacházení s kmenovými zaměstnanci prostřednictvím kolektivní smlouvy. Mzdové minimum však zajišťuje, že stávající mzdy nemohou být příliš narušeny.

Reforma rovněž zavedla tzv. klauzuli o "otáčivých dveřích". Ta stanoví, že je možné vyslat dočasného pracovníka k zaměstnavateli, u kterého byl tento dočasný pracovník v posledních 6 měsících před půjčkou ještě zaměstnán jako stálý zaměstnanec.

Kromě toho musí být mzdy dočasných pracovníků upraveny na úroveň mezd stálých pracovníků na staveništi, aby bylo možné splnit požadavky na Rovné odměňování které je třeba dodržet. To platí pro všechny dočasné pracovníky, pro které neexistuje odchylná kolektivní smlouva. Byla pro to stanovena roční lhůta, která uplynula v roce 2012. To vedlo k uzavření řady nových kolektivních smluv.

Závěr

Dočasné zaměstnání jako obchodní pracovník Nábor zaměstnanců existuje v Německu od 20. let 20. století a byla několikrát upravena zákonem. V současné podobě však existuje jako nový obchodní model od roku 1948, kdy byla v USA založena odpovídající agentura dočasného zaměstnávání.

Z Ameriky se dočasné práce brzy dostaly do Evropy a přes Švýcarsko dorazily do Německa. V průběhu let, potvrzených soudními rozhodnutími a upravených zákonem, význam dočasné práce rostl, až se dostala i do pozornosti Evropského parlamentu. Znovu byla reformována směrnicí EU a získala podobu, kterou známe dnes.

Zásada rovného zacházení se stálou pracovní silou je ústředním bodem dočasného zaměstnávání a jeho regulace. To zahrnuje stejnou mzdu a stejné pracovní podmínky. Kolektivní smlouva se však může od této zásady odchýlit, a to i v případě, že existují zákonná omezení týkající se odměňování.

Hledáte brigádníky?

Hledáte kvalifikovanou nebo nekvalifikovanou pracovní sílu jako brigádníky? My jako Poskytovatel personálních služeb poskytujeme kvalifikovanou pracovní sílu pro průmysl, IT, Inženýrství, Léky, Automobilový průmysl, Průmyslová montáž a inženýrství rostlin, Konstrukce potrubí, Ocelová konstrukce, Elektrotechnika, Zámečník Svářeč, Zaměstnanec ve výrobě, pracovníci pro Logistika a doprava.

Kontaktujte nás a my vám pomůžeme najít vhodné pracovníky.